Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

Popis jednotek Aliance

 

Seznam jednotek

1. AMX 13 11. Lehká pěchota 21. Minometčíci 31. Těžká pěchota
2. AMX 30 12. Leopard 2 22. MLRS 32. UDES
3. Destruktor 13. Leopard 2A5 23. Mobilní pěchota 33. Universal
4. Elmag 1 14. M1 Abrams 24. Paranormální jednotky  
5. Elmag 2 15. M106 25. Piranha  
6. Gepard 16. M109 26. Plamenometčíci  
7. Hi-Tech pěchota 17. M113 27. Rangeři  
8. Hummer 18. M132 28. Roland  
9. Komando 19. Marder 29. STRV  
10. Laser-Strahler 20. Mi-24 30. TAM  

 

1. AMX 13

Vývoj tohoto samohybného protiletadlového děla byl zahájen v roce 1969 ve Francii. Je vyzbrojené dvěma protiletadlovými kanóny ráže 30mm s účinným dostřelem 3 kilometry. Je určené především na ničení podzvukových vzdušných cílů v malých výškách. Přístrojové vybavení neumožňuje provádět účinnou palbu za nepříznivého počasí. Věž je namontovaná na podvozku středního tanku AMX30 a obsahuje radiolokátor spojený se systémem řízení palby. Jedná se o starší zbraň, která však v určitých situacích dokáže zasadit nepřátelským vzdušným silám úder s drtivým účinkem. Pro neobrněné létající cíle, jako jsou Magotaři, je toto dělo pohybující se smrtí. Proti magickým útokům z dálky je kvůli svému slabšímu pancíři poněkud zranitelné a s ním i jeho posádka čítající čtyři muže. Proti silně obrněným cílům jeho účinnost prudce klesá, ale pravděpodobnost úspěšného zásahu je znatelně lepší než u klasických pozemních palných zbraní, kterými disponuje pěchota. Hlavní předností tohoto samohybného děla je jeho jednoduchý systém řízení a obsluhy.

 

2. AMX 30

Francouzská armáda byla vybavená houfnicemi velmi slušné kvality. Tuto kvalitu ocenila nově vytvořená Aliance právě při použití AMX30 AUF1. Tato samohybná houfnice se prosadila i v silné konkurenci M109. Bylo to v krušných chvílích nárazových nájezdů na Západní Evropu a Severní Afriku. Její 155mm dělo umožňuje dostřel více než 20 kilometrů. Na rozdíl od M109 potřebuje jen čtyřčlennou posádku. Velení dělostřelectva potřebovalo standardizovaný typ zbraně v raných stádiích války a rozhodlo se právě pro tento typ. Francouzský průmysl byl díky neobvykle úspěšným akcím a okamžitým obranným operacím zasažen jen velmi lehce. Sabotážní akce byly odhalené včas a továrny byly přesunuty do bezpečí za přísných bezpečnostních opatření. Ruské oddíly si jí pochvalují obzvláště, i když tam z důvodů katastrofálního nedostatku zásob střeliva a paliva upřednostňují lehčí děla. I přes svoje silnější pancéřování je tato houfnice oblíbeným terčem oddílů, které se dostanou přes bojové linie.

 

3. Destruktor

Vyvrcholením závratně rychlého technologického vývoje Aliance je právě toto těžce obrněné vozidlo. Spojuje v sobě palebnou sílu několika tanků a pancéřování nejmodernějších bunkrů. Převratným zpracováním archotralu do podoby vysoce výbušné munice, novou technologií tankového děla a nejmodernějších motorů vznikl bojový stroj s vlastnostmi rozeného zabijáka. Kombinovaným opracováním anduritalu, nejtvrdšího známého kovu, získalo toto vozidlo ochranu podobnou dračímu pancíři. Toto vozidlo těží z úspěchu hybridní bezvěžové konstrukce UDES, jejíž prvky do něj byly také zapracovány. Jeho účinnost i proti moderním armádám je tak obrovská, že jméno Destruktor mu padne jako ulité. Díky enormní spotřebě pohonných látek a mohutné hmotnosti je operační rádius Destruktorů poměrně nízký. Vývojáři Aliance však udělali z nouze ctnost. Jako pohyblivá pevnost se Destruktor valí terénem, dokud si nenajde příhodné místo. Potom systém dodatečného pancéřování spojený s elektronikou vtáhne pásy dovnitř vozidla a celým svým objemem se opře do terénu. Konstrukčně zabudovaná dodatečná výzbroj zvýší ještě více už tak velmi vysokou palebnou sílu, zatímco pancíř snižuje pravděpodobnost úspěšného zásahu vozidla nepřítelem. Destruktor je vlajkovou lodí ozbrojených sil Aliance a zatím nedostižným vrcholem aplikace nejmodernějších technologií. Jeho konstrukce je enormně náročná a drahá, ale bojové vlastnosti plně vyvažují tuto náročnost. Střetnutí s Destruktorem je pro většinu jednotek Other Side fatální záležitost a oprávněně vzbuzuje strach a hrůzu i u nejzkušenějších nepřátelských oddílů.

 

4. Elmag 1

Toto nové vozidlo funguje na základě nové převratné technologie elektromagnetické střelby. Jeho konstrukce vychází z osvědčeného podvozku německého vozidla Marder se zvláštním motorem, který jej nejen pohání, ale hlavně zásobuje energií využitou pro vystřelování projektilů úžasnou rychlostí a průrazností. Už velmi dávno se uvažovalo o teorii elektromagnetické střelby a jejím uvedení do praxe. Elmag 1, jak bylo vozidlo pojmenováno, je vyvrcholením několikaletého vývoje. Původně měli vědci na mysli zavedení do výzbroje armády v podobě protiletadlových kulometů. Ale nová generace motorů byla natolik úspěšná, že dokázala zásobovat energií i silnější ráže.

Rozptyl nábojů na velkou vzdálenost je značný, ale projektily jsou vystřelovány tak obrovskou rychlostí, že zásahy jsou přímo vražedné. Elmagy se velmi osvědčily při krátkodobých zásazích. Jejich slabina spočívá ve stále ještě málo dostačující energii pro střelbu a pohon zároveň. Akumulátory nejsou na takové úrovni, aby stihly zásobovat energií silnější výzbroj. Tyto bojové stroje vyžadují pečlivý servis, odvděčují se však za něj úspěšnými zásahy v boji.

 

5. Elmag 2

Elmag 2 je zdokonalenou verzí velmi úspěšného vozidla Aliance - Elmag 1. Má silnější akumulátory energie, na základě čehož disponuje několikanásobně větší palebnou kapacitou. Namísto jednoho děla má Elmag 2 k dispozici děla dvě, ve kterých jsou skryté další tři hlavně. Ničivá síla výstřelů je mimořádně účinná proti všem druhům cílů. Speciální náboje, vystřelované tímto mechanismem za pomoci elektromagnetů, likvidují celé okolí a zásah projektilu je zpravidla smrtelný. Pro velké shluky nepřátel jsou kanóny Elmag 2 vyslovenou zhoubou. Slabiny vozidel s elektromagnetickou výzbrojí jsou klasicky motory. Pro své lepší akumulátory jsou stroje Elmag 2 účinnější než jejich předcházející verze, ale dokud nebudou existovat ještě více účinné motory a generátory energie, je myšlenka na další zdokonalování odsouzena k zániku.

 

6. Gepard

Gepardy jsou úspěšnými protiletadlovými zbraněmi, které se osvědčily ve válce proti Other Side. Tanky Leopard, transportéry Marder a právě Gepard zachraňovali často v kritických situacích. Gepard je podvozek tanku Leopard doplněný o dva 35mm kanóny, které jsou schopné ničit nízko letící cíle na malé a střední vzdálenosti. Byly zaznamenané případy, kdy po prudkých útocích to byly právě tato děla, která zahnala na ústup i takový ohromný bojový kolos, jakým je drak. Jako moderní zbraň vyskytující se v mnoha armádách dokáže Gepard využít svoje možnosti také při obraně. Je schopný účinně ničit dokonce i pozemní cíle, především obrněné. Neobrněné cíle zasahuje poměrně hůře, pomalejší obrněné cíle trefuje s ničivou přesností. Gepard byl ve výzbroji bývalé NATO a krátce po invazi byl nasazován do akce jen na těch nejdůležitějších místech.

 

7. Hi-Tech pěchota

Tyto oddíly byly úspěšně použité v různých oblastech bojů. Jsou to první jednotky svého druhu, které při boji používají pancéřování. Do této chvíle se vyskytovaly pouze oddíly s neprůstřelnými vestami z kevlaru. Jejich vývoj a výroba pokročily tak, že na podobném základě vznikla myšlenka celistvé ochrany těla. Bylo to logickým vyústěním potřeby ochránit speciální oddíly před takovými vlivy magie, jako jsou extrémně silné změny teplot, zásahy ručními zbraněmi a kovovými úlomky. Tato ochrana poskytuje za určitých podmínek i ochranu před chemickými látkami a zároveň jsou v ní určité prvky elektroniky a integrované výzbroje. Při boji zblízka jsou muži v ochranných oblecích trochu nemotorní, zato o mnoho méně zranitelní. Objevení těchto obleků Other Side pořádně překvapilo a u Orků si v zápětí získaly obrovský respekt. Hi-Tech pěchota je záležitost náročná na vybavení i výcvik, jednoznačně se ale vyplatí. Především pro zkušené jednotky. Po přezbrojení na obrněnou Hi-Tech pěchotu počet ztrát prudce klesá.

 

8. Hummer

Pro průzkumné účely potřebovaly kvůli operační nezávislosti oddíly vojsk Aliance lehká víceúčelová průzkumná vozidla. Jejich požadavky nejvíce splňovala lehká a relativně laciná vozidla, jako byly kryté Jeepy a Hummery. I přes původní název v americké armádě - Humvee - se pro ně v Evropě a postupně na celém světě začalo používat jméno civilní verze vozidla - Hummer. Na jejich střechu je možné velmi jednoduše namontovat lehký kulomet nebo tarasnici. Pneumatiky ze speciální tvrzené gumy odolávají těžkým nárazů a zpevněný vysoký podvozek vydrží i velmi silné otřesy. Jeho slabinou je pancéřování, takže pro přímé vojenské akce a útoky se příliš nehodí. Skutečnou předností Hummera je ale hlavně vysoká pohyblivost a rychlost. Právě pro ni je tak velmi oblíbeným a potřebným vozidlem i u bojových oddílů.

 

9. Komando

Komanda jsou jako speciální útočné oddíly evidentně sdružením nejelitnějších jednotek bývalých států celého světa. Patří sem oddíly jako britský SAS, Cizinecká legie z Francie, či americké Zelené barety. Tito muži byli původně určeni na likvidaci vybraných objektů a osob, infiltraci na území nepřítele - rychlý úder a následné stáhnutí se. V těchto temných časech se jejich poslání vůbec nezměnilo. Právě naopak. Přitvrdilo se. Brutální výcvik v dobách míru se stoprocentně zhodnotil. Například nově vytvořené oddíly SPECNAZ měly skvělé výsledky a i na ústupu jejich činy vzbuzovaly hrůzu dokonce u otrlých jednotek Orků-veteránů. Komanda používají při kontaktu se soupeřem psychologii hrůzy a oběti svých útoků často zanechávají s uřezanými končetinami, nebo hlavami jako výstrahu. Komanda jsou pravděpodobně jediné oddíly lidí, které se svojí brutalitou vyrovnají zabijáckým Ka-Orkům. Jejich destrukční činnost při útocích na opevnění nepřítele je k nezaplacení. Vynikají v rychlé a přesné střelbě. Díky jejich častému nasazení jsou ti z nich, kteří přežijí, absolutními odborníky na nepřítele a nevyčerpatelnou studnicí vědomostí o protivníkovi. Znalost zvyků nepřítele je totiž pro Komanda otázkou života a smrti.

 

10. Laser-Strahler

Na technologii laseru se horečnatě pracovalo již několik desetiletí. Velký skok znamenalo jeho předpokládané využití v projektu "Hvězdných válek". Usměrňovaná světelná energie se stala předmětem velmi intenzivních výzkumů, jejichž výsledkem je i toto bojové vozidlo. Je přímým důsledkem potřeby nové zbraně bez konvenčního střeliva. Tato potřeba byla způsobená výskytem nových kouzel, která zpomalovala projektily a úplně zrušila jejich bojovou účinnost. Laser se zdá být proti těmto kouzlům a bytostem, kterým klasický kov neškodí, velmi účinný a pouze obrovská spotřeba energie, časté poruchy a výpadky neprozkoušené technologie brání ještě většímu využití těchto zbraní.

 

11. Lehká pěchota

S prvními útoky Other Side na tehdy ještě existující státy se postavily organizovaně na odpor jejich armády. Řadoví pěšáci byli základní bojovou silou současných armád a zůstali také hlavní silou armády Aliance. Vybavená automatickými a poloautomatickými zbraněmi, přizpůsobená i na podmínky těžké pro přežití, je řadová pěchota organizovaná také do větších bojových celků schopná klást mimořádně tvrdý odpor. Klasická schopnost lidí spojovat oddíly a navzájem se podporovat při obraně i útoku zjevně velmi nepříjemně překvapila velitele magické Other Side. Výzbroj pěchoty se však postupem času mění a přizpůsobuje podmínkám. Řadová pěchota v tzv. Střetových jednotkách narážela na nové rasy nepřátel a byla vystavená nejhorším magickým útokům. Protože pěšáci nedisponují ochranou pancíře tanku, protože mají k dispozici maximálně ve výjimečných případech obrněné transportéry, jejich ztráty jsou největší. Především v boji zblízka jsou oběti na životech nejčastější. Proti síle a mrštnosti opancéřovaných Orků se sečnými zbraněmi nemají vojáci v zákopech příliš velkou šanci. Proto se již začíná pracovat na nových způsobech ochrany při boji zblízka.

 

12. Leopard 2

Těžký tank Leopard byl už před začátkem invaze sil Other Side na Zemi jedním z nejlepších tanků na světě. První typy vznikaly už v sedmdesátých letech, ale neustálé modernizace měly za následek to, že se z něj stal v současné době pravděpodobně nejlepší tank, který je k dispozici. Leopardů je v armádě Aliance poměrně málo, protože německý průmysl byl v první vlně útoků a sabotáží velmi těžce zasažen. Díky importu z domovské Evropy do Kanady byla přítomna stará verze Leopardu 1C1 v nejtěžších bojích první fáze invaze, a to poměrně úspěšně, jak vyplynulo z pozdějších analýz. Výroba tanku Leopard 2 se zinternacionalizovala a v tomto okamžiku tvoří tento tank páteř speciálních obrněných útočných sborů Aliance. Varianty tohoto tanku jsou v armádě velmi žádané a jsou obvykle nasazovány v místech průlomových ofenzív, tedy při velmi silných útocích. Vyzbrojené jsou v základní verzi 120mm dělem s integrovaným systémem palby a dvěma kulomety ráže 7,62mm. Není tak rychlý jako například STRV, tento nedostatek však vynahrazuje větší silou a pancéřováním. Pancíř tanku Leopard 2 je vrstvený, několikanásobně zesilňující původní pancíř kvalitativním způsobem. Celý tank ovládají čtyři muži. I přes tu skutečnost, že byly výrobní závody v Německu silně poškozeny, Leopard byl před invazí rozšířen také v jiných, většinou německy mluvících a skandinávských zemích. Podle zpráv z bojiště se tank těší, dá-li se to tak říci, u nepřátelských jednotek velkému respektu před jeho bojovými kvalitami. Leopard 2 dokáže odolat i silným magickým útokům a umožňuje širokou možnost vylepšení.

 

13. Leopard 2A5

Tankové jednotky vyzbrojené tanky Leopard 2 byly nadšené možnostmi svých bojových vozidel. Nejmodernější verze tohoto tanku, vyráběné ještě před invazí, nesly označení Leopard 2A5. Od svých předchůdců se lišily hlavně tvarem věže. Její zkosený design umožňoval lépe odolávat útokům a dovoloval lepší rozmístění nejmodernější výzbroje. Rychlá modernizace armády Aliance si vyžádala standardizovaný typ těžkého tanku. Na evropském bojišti patřil Leopard 2A5 mezi to nejlepší, co mohla lidská technika proti Other Side a její armádě Chaosu postavit. Silná konstrukce poskytovala bezpečnost posádce a Leopardy se v krajním případě používaly také jako "vlnolam" dlouhotrvajících orkských útoků. Modernější verze tanku Leopard 2A5 se čím dál tím více prosazuje a i přes vyšší výrobní náklady počet vyrobených kusů této modifikace postupně roste.

 

14. M106

Jedná se o samohybný minomet na bázi úspěšného prototypu M113. Je to pohyblivé vozidlo, které však slouží jako lehká podpora pro útok pěchoty. Soustředěná palba 107mm minometů je využívána hlavně jako přípravná dělostřelecká palba před útokem, nebo naopak, na zastavení útoku nepřítele. M106 je univerzálním typem vozidla, které je možno velmi lacino vyrábět a nasazovat přímo v boji. Nahrazuje v otevřeném terénu minometnou pěchotu, a to nejen svojí účinností, ale i pohyblivostí. Jako každá dělostřelecká jednotka, "těší se" i tento samohybný minomet vyslovené nenávisti orkských pěších oddílů a když na něj narazí, nenechají si ujít příležitost k útoku.

 

15. M109

Americká samohybná houfnice M109 má za sebou dlouhou a zajímavou historii. Poprvé se zúčastnila bojového nasazení ve Vietnamské válce a zjevně se osvědčila, protože státy NATO, ale i mnohé jiné země v různých částech světa ji měly ve své výzbroji v momentě začátku invaze. Proto se lidstvo nesetkalo s nedostatkem munice a náhradních dílů tak citelně. M109 a její modernizované obměny (poslední verze M109A6 - Paladin), jsou určené k rychlému vedení palby konvenční, chemickou anebo jadernou municí. Kromě 155mm děla s dostřelem 14 až 22 kilometrů, je vyzbrojená 12,7mm či 7,62mm kulometem. Houfnici ovládá šest mužů posádky a má jízdní dosah 350 kilometrů. Tato zbraň je pro oddíly Aliance nedocenitelná kvůli svým nízkým nárokům a výborným jízdním vlastnostem. Roty - baterie organizované z M109 jsou žádané na všech frontách a jsou používány jak pro dělostřeleckou přípravu, tak na obranné účely. Umístěné na vyvýšeném místě dokáží skvěle ztrpčit postup nepřátelským oddílům. Tvoří páteř dělostřelectva Aliance. Naštěstí výroba pokračuje v nezasažených výrobních závodech a byla zčásti společně s výrobou munice přesunuta z bezpečnostních důvodů pod zem. Uvažuje se o dovybavení houfnice vylepšenou výzbrojí.

 

16. M113

Tento zřejmě nejrozšířenější bojový transportér v armádě bývalých Spojených Států Amerických podstoupil před invazí řadu modernizačních opatření. Jako vozidlo určené pro přepravu pěchoty, má několik nevýhod, například trochu slabší výzbroj v porovnání s obdobnými typy vozidel. K jeho výzbroji patří 20mm kanón a kulomet ráže 12,7mm. Svůj handicap však nahrazuje svou rychlostí a dobrým pancéřováním. Ze stroje M113 se postupem času vyklubalo mnoho modifikací obrněných vozidel se širokým uplatněním. V této válce, kterou charakterizují strašlivé ztráty v řadách pěchoty, je o všechny obrněné transportéry velký zájem. Ochrana před přímým zásahem a útoky ručními zbraněmi je neocenitelná, i když se výzbroj pěchoty Other Side proti obrněncům rapidně vylepšuje. Některé jednotky operující blízko frontové linie v těchto vozidlech dokonce nocují. Při zdokonalené technice a vražedné úspěšnosti nočních přepadů Other Side zřejmě vědí, co dělají.

 

17. M132

Jde o vozidlo na bázi obrněného transportéru M113. Na rozdíl od něho je však primárně přizpůsobené pro samohybný plamenomet. Plamenomety peších jednotek, stejně tak jako tato zbraň, odjakživa naháněly nepřátelským oddílům doslova panický strach. Jako univerzální a mimořádně úspěšný prostředek jsou zřejmě plameny jedinou metodou jak likvidovat magické bestie, jinak téměř nezničitelná stvoření. Mimořádně ničivý účinek působí sice jenom na krátkou vzdálenost, ale je více než dostačující. Výsledky nasazení proti nepřátelské pěchotě jsou povzbuzující. Plamenomet použitý v ten správný okamžik znamená pro vojska Střetových jednotek drobný, ale důležitý rozdíl mezi životem a smrtí.

 

18. M1 Abrams

Pravděpodobně nejznámější americký moderní tank se zachoval po začátku invaze ve velkém množství. Je prvním z typové řady třetí poválečné (míněna 2. světová válka) generace amerických konvenčních tanků. Byl ve výzbroji NATO a jako první byl poháněný plynovou turbínou. Zúčastnil se v mnoha vojenských konfliktech také před invazí sil Other Side a velmi jej proslavila varianta M1A1, nasazená ve válce v Perském zálivu. Jeho moderní varianta, M1A2 Abrams, je vyzbrojená dělem ráže 120mm s tou výhodou, že využívá munici NATO, určenou za standard i nejvyšším velením Aliance. Součást výzbroje tvoří také dva kulomety ráže 7,62mm a jeden ráže 12,7mm. Základ pancéřování tanku je představován svařenými ocelovými pláty, které jsou vyztužené na exponovaných místech čela a boků věže a korby vrstveným pancéřováním typu CHOBHAM s využitím obohaceného uranu. V jednotkách tankových vojsk je neoblíbený pro přílišnou komplikovanost svého ovládání. Počítač sloužící k řízení palby a integrovaná elektronická zařízení se ukázala být nevhodnými pro dlouhodobá samostatná nasazení a moderní tank tak ztrácí část svojí bojové hodnoty. V průběhu prvních dnů invaze se nacházel ve výzbroji armády USA a Egypta a sehrál svojí úlohu hlavně v bojích na severu Ameriky. Jeho nasazení díky jeho zesílenému pancéřování překonala všechna očekávání. V akci způsobovaly tanky M1A2 Abrams svým podkaliberním střelivem v ohroženém pásmu hrozivé ztráty nepříteli a u oddílů Other Side v Americe si získaly respekt. Dokud se nesetká s použitím těžkých kouzel, je tento bojový tank schopný převálcovat téměř jakoukoliv armádu Other Side už na velkou vzdálenost. Je možné jej vylepšovat podobně jako Leopard 2 v mnohých modifikacích.

 

19. Marder

Marder byl před invazí jedním z nejstarších obrněných vozidel ve výzbroji bývalé NATO a samozřejmě se dostal na seznam standardizovaných vozidel Aliance. Prošel několika modernizacemi a vyvinulo se z něj mnoho modifikací. Toto obrněné vozidlo na podvozku Leopard 1 je vyzbrojené 20mm kanónem, dvěma kulomety a čtyřmi střílnami pro mužstvo. V oddílech Aliance, má pověst spolehlivého, nesčetněkrát vyzkoušeného vozidla, které snese velmi mnoho. Z důvodů nedostatku kapacit však Aliance pomalu od výroby stroje Marder upouští a soustřeďuje se spíše na jiné, novější typy bojových vozidel pěchoty.

 

20. Mi-24

Tento vrtulník je jedním z velmi využívaných typů, je dostupný hlavně v oblastech ovládaných bývalým Sovětským svazem, v částech střední a východní Evropy. Když postižené oblasti potřebovaly ve velmi krátkém časovém období získat univerzální prostředek na ovládnutí vzdušného prostoru, rozhodlo se o hromadném využití strojů právě této typové řady. I když se v bojích velmi úspěšně využívají i modernější typy vrtulníků a helikoptér a také letectvo si se stoupající produkcí připisuje stále více úspěchů, Mi-24 "Hind" byl v kritické chvíli po ruce a rozhodně nezklamal. Akční rádius helikoptér je daleko vyšší než rádius pozemních jednotek. Jako víceúčelová zbraň se používá jak pro převoz materiálu, tak zároveň i na útočné a obranné mise nejrůznějšího charakteru. Mi-24 je vyzbrojený obvykle kulometem ráže 12,7mm, raketomety a řízenými střelami. U novějších verzí se uvažuje o zvýšení efektivnosti vrtulníku pomocí zavedení dodatečné výzbroje a pancéřování. Je to skutečně ideální zbraň, ale díky své nepostradatelnosti i velmi vyhledávaný cíl mnohými nepřáteli. Nároky na vrtulníky se dokonce proměnily v tzv. "Válku vrtulníků". Není proto s podivem, že se vrtulníky stávají oblíbeným cílem útoků těžkých kouzel. Kromě Mi-24 se v armádě Aliance využívají hromadněji (zejména v oblastech severní Ameriky) postarší AH1G"Huey Cobra", zavedené typy - těžký Mi-28, novější Apache Longbow AH64. Supermoderní vrtulníky Tiger, připravované na výrobu těsně před začátkem invaze, byly po několika úspěšných zásazích z důvodu neodstranitelných poruch elektroniky stáhnuty a jsou nasazovány jen ve velmi vážných situacích.

 

21. Minometčíci

Výhodou podpůrných pěchotních jednotek, bojujících převážně z menší vzdálenosti než je běžná vzdálenost u klasického dělostřelectva s velkými rážemi, je velká mobilita. Ideální dělostřeleckou podporou pěchoty na menší vzdálenosti se stal minomet - zařízení vymršťující nálož pod velkým úhlem. Minomety jsou schopné koordinovat při využití spojovací techniky svojí palbu pomocí pokynů pozorovatelských jednotek. Palba minomety dokáže udělat protivníkovi škrt přes rozpočet a přesnou střelbou na dálku jej decimovat. Při obraně zblízka kladou minometčíci silný odpor, ale jejich protipěchotní výzbroj je na znatelně nižší úrovni než u klasické řadové pěchoty. Tato jednotka v sobě skrývá kombinované vlastnosti pěchoty a dělostřelectva.

 

22. MLRS

Vývoj raketometu MLRS (Multiple Launch Rocket System) byl zahájen roku 1977 a od té doby bylo vyrobeno několik stovek kusů. Tento víceúčelový raketomet se stal ve světě před invazí velmi populárním, proto se nacházel ve výzbroji několika států NATO, především Německa, které se spolupodílelo i na závěrečné fázi jeho vývoje. Podvozek raketometu M993 vychází z podvozku bojového vozidla pěchoty M2 Bradley. Pancéřovaná skříň s raketnicemi obsahuje odpalovací zařízení pro dva raketnicové svazky po šesti neřízených střelách. Munice pro tento typ raketometu je rozličná - neřízené rakety se submunicí, později přibyly rakety s protitankovými minami a v první polovině devadesátých let rakety s kazetovou náplní s řízenými protitankovými střelami. Jeho minimální dostřel je 5 a maximální 30 kilometrů při použití neřízených raket. Jedná se o mimořádně účinnou zbraň s obrovským dostřelem a devastujícími účinky. Vzhledem na to, že je jich žalostně málo a výroba jejich raket je poměrně komplikovaná, rozhodlo se o jejich nasazování především v místech velmi silného odporu a v případě velké koncentrace nepřátelských sil. Pancíř z hliníkové slitiny by měl chránit posádku před účinky ručních střelných zbraní a střepinami granátů, ale jakmile se jednotky nepřítele dostanou do blízkosti raketometu, je většinou ztracen. Tři muži tvořící posádku raketometu jsou sice vyzbrojení samopaly a granátometem, ale proti přesile hord Orků, nebo proti odpadlické pěchotě mají osamocení muži minimální šance na přežití.

 

23. Mobilní pěchota

Mobilní pěchota je vyvrcholením snů vojenských velitelů o skvěle vycvičené a vyzbrojené jednotce se schopnostmi samostatně operovat v jakémkoliv prostředí. Jedná se o pěchotu vybavenou zdokonalenými obleky ze speciální slitiny mající původ ve složitých experimentech s magií v blízkosti její největší povrchové koncentrace. Obleky jsou hustě vybavené senzory, které registrují nervové vjemy a převádějí je do složitých mechanismů obleku. Ruka v tomto brnění je tak mnohem silnější než ve skutečnosti (řekněme, že je jako pneumatické kladivo). Výzbroj, jako jsou raketomety a automatické zbraně upravené na minimální zpětný náraz, jsou plně integrované do obleku a vybavené speciálním systémem řízení palby. Průzory přileb jsou vybavené infračerveným viděním a nepřetržitě monitorují okolní terén. Navíc jsou obleky experimentálně doplněné o ovladatelné raketové trysky, které umožňují let nad oblastí boje. Instalované rakety dovolují jak zaměřování a palbu ze vzduchu, tak i ze země. Jednotky, skromně nazývané Mobilní pěchota, se zatím nacházejí ve stádiu experimentů a až jejich další výsledky v praxi přesněji ukáží jejich skutečnou účinnost. Samotní vybraní vojáci, kteří potřebovali několikaměsíční kursy na zvládnutí pohybu v oblecích a jejich obsluhu, je hodnotí s jistou realistickou skepsí, ale jestliže se osvědčí, vidí v nich budoucnost pěchoty, ne-li celé armády.

 

24. Paranormální jednotky

Někteří vědci, členové speciálního Sboru pro výzkum paranormálních jevů při Generálním štábu, propagují teorii o uvolnění stavidel magie s příchodem armád Other Side. Paranormální vlastnosti se u lidí projevovaly samozřejmě již dříve. Schopnosti telekineze, telepatie, pyrokineze, věštecké schopnosti nebo kontakt s podsvětím se ale projevovaly spíše zřídka a omezeně. Jakmile se na Zemi objevila magie a začala se ve zvýšené míře používat, latentní schopnosti se najednou vynořily na povrch jako na zavolanou, ale často také nežádoucím a nekontrolovatelným způsobem. Proto vznikl speciální sbor PARE, jako součást výzkumného oddělení Generálního štábu Aliance. Po sérii zkoušek a pokusů odpovědní lidé usoudili, že tyto schopnosti jsou výsledkem sice nedokonalé, nicméně účinné volní kontroly magie. To znamená, že i lidé jsou schopní využívat magii. Účinná organizace a následné čím dál tím častější obavy lidí s podobnými schopnostmi, vedly ke vzniku speciálních oddílů. Tito lidé jsou příkladem speciální organizace - mají výborný vojenský výcvik a současně využívají v boji i svoje paranormální schopnosti. Jejich výsledky ukazují, jak nadmíru účinné tyto jednotky jsou. Jejich úspěšnost proti jednotkám pěchoty Other Side je velmi vysoká a řadoví Orkové reagují na jejich objevení doslova panikou. Účinky útoků PARE-pěchoty proti obrněným cílům je menší, protože cíle jsou chráněné vrstvou kovu. Při boji jsou jednotky speciálního sboru PARE schopné vycítit na dálku nebezpečí v podobě blížících se jednotek nepřátel. Jejich jedinou nevýhodou je totální společenské odmítání ostatními bojovými jednotkami. Vojáci je akceptují jen velmi těžko.

 

25. Piranha

Po různých dopravných prostředcích jako osobní či nákladní auta, která byla na dopravu vojáků a výzbroje použita především v zoufalství a spěchu prvních dnů invaze, se objevila Piranha. Vyprofilovala se ve zřejmě nejlepší obrněný transportér na kolech v armádě Aliance. Jeho vyzbrojení kanónem 25mm a dvěma kulomety se drží v porovnání s ostatními obrněnými vozidly na srovnatelné úrovni. Před invazí byla Piranha převážně ve výzbroji americké a kanadské armády - dostala se však téměř okamžitě po rozběhnutí masové výroby i do výzbroje evropských oddílů. Piranha je oblíbená jako průzkumné vozidlo, je ohromně rychlá a přizpůsobivá. Na druhou stranu, gumová kola mnohdy neodolají žáru a topí se při použití ohňových kouzel. LAV-25 se i přes tuto skutečnost hromadně vyrábí a v normálních podmínkách představuje pro lehčeji vyzbrojeného protivníka smrtelnou hrozbu.

 

26. Plamenometčíci

Nejúčinnější oddíly pěchoty při boji zblízka jsou jednoznačně plamenometné oddíly. Jako pravidelné jednotky se však začaly organizovat až na výslovný pokyn Generálního štábu, a to po zkušenostech na bitevním poli a výsledcích výzkumu. Tentokrát totiž nešlo o vyčištění trosek obydlí a jiného nepřehledného terénu od nepřátelské pěchoty, protože tuto úlohu spolehlivě plnily jednotlivé malé plamenometné sekce, které se vyskytovaly ve většině rot. Plamenometné oddíly vznikly po zjištění faktu, že někteří nepřátelé jsou velmi odolní proti klasickým střelným zbraním a jen obtížně zranitelní dělostřeleckou palbou. Příšerný zjev nemrtvých a hlavně duchů donutil Generální štáb k pokynu zahájit vývoj účinnějších zbraní. Namísto trubic a nehořlavých obleků, které se však nadále v terénu vyskytují, pracují tyto jednotky plamenometčíků se zbraněmi, které se experimentálně využívaly už v období studené války. Jsou to vlastně granátomety používající munici se zvláštním pouzdrem a explodující po nárazu silou, která se může rovnat výbuchu granátu ze 122mm houfnice. Tím se zamezilo spalování značné části paliva v trajektorii a zároveň se překonala třicetimetrová hranice plamenu. Plamenometné jednotky se skvěle osvědčily proti různým druhům nepřátel.

 

27. Rangeři

Rangeři, mající svůj původ v pohraničních jednotkách nejvýznamnějších států - kozáci v Rusku a na Ukrajině, Texsasští Rangers v USA, slouží jako průzkumné jednotky se skvělým akčním rádiem a s přehledem jsou schopní napadnout nepřítele ze zálohy. Jejich doménou je především nepřehledný lesnatý terén, ve kterém se pohybují bez jakýchkoliv problémů. Jsou výborně vyzbrojení a rychlí, připravení strávit velmi dlouhý čas v divočině. Rangeři vynikají také v práci pro Zpravodajské oddělení a rozvědku Generálního štábu Aliance a pro Oddělení výzkumu a studia ras. Tyto drsné jednotky zachraňují svými informacemi dennodenně životy desetitisíců vojáků na frontě. Denně riskují životy v neprozkoumaných oblastech, a proto požívají v armádě Aliance jakéhosi statutu nedotknutelnosti. Kdo vyvázl živý z pařátů Other Side díky těmto drsným chlapíkům, chápe proč.

 

28. Roland

Mobilní protivzdušná obrana získala v Rolandovi velkou posilu. Původně německý výrobek, začleněný do sil Aliance, disponuje věží a radarem na tom samém podvozku jako obrněný transportér Marder. Namísto klasických kanónů má však zařízení na odpalování čtyř řízených střel země - vzduch současně. Likviduje létající objekty na střední a velké vzdálenosti, takže vyplňuje mezeru v protivzdušné obraně, kterou vytvářejí limity svých schopností Gepard a AMX30DCA. Účinnost proti pozemním cílům je velmi nízká a při boji zblízka musí být toto vozidlo ochraňováno jinými oddíly. Jednotka se díky tomu netěší příliš velké oblibě.

 

29. STRV

Jestliže se před válkou zdála být bezvěžová konstrukce tanku málo perspektivní, invaze magických armád Other Side tento názor radikálně změnila. Tanky STRV, zavedené do výzbroje jako bojové jednotky jedině v tehdejší švédské armádě, byly, jako akt zoufalství ve snaze sehnat jakékoliv typy obrněných vozidel, vrženy do akcí na Východním bojišti s pozoruhodným úspěchem. Z těchto výsledků usoudil Generální štáb, že toto relativně laciné vozidlo s univerzálním 105mm dělem a jeho kasematovým uložením by bylo více než vhodné vyrábět ve větším měřítku. Zdokonalená kulometná výzbroj, v některých pokusných verzích doplněná o ochrannou věžičku střelce kulometu, umožnila řadě STRV aktivně se zúčastňovat i masovějších útoků proti Other Side. Navíc stačí obsluhovat toto vozidlo pouze tři muži a v krajním případě k jeho bojové pohotovosti stačí jen jeden muž. Po určitém čase příprav a následné masové výrobě se vozidla STRV dostala i ke Střetovým jednotkám, které před tím žádné obrněné síly neměly. Tento bezvěžový tank jim připadal podle jejich vlastních slov jako "dar z nebe". Posádka tohoto vozidla samozřejmě požívá slabší ochrany, než poskytují klasické tanky, jeho pohyblivost však tento handicap poněkud vyrovnává.

 

30. TAM

Po strašných ztrátách obrněné techniky v prvních dnech války (především na Ruské straně), se okamžitě po vzniku Aliance a založení Generálního štábu jejích armád hledaly možnosti, jak nahradit ztracenou techniku. Mezi jednotlivými alternativami tanků byl také model tanku argentinské armády TAM. TAM je jeden z nejlehčích tanků vůbec a za základ jeho konstrukce slouží podvozek z obrněného transportéru MARDER. Skutečně, používá se úspěšně na většině bojišť a s výjimkou těžkých bitevních tanků je nejlepším prostředkem pro koncentrované drtivé útoky. 105mm dělo a kulometná výzbroj zařadili TAM mezi opory bojů v jižní Americe a několik desítek se zúčastňuje bojů i v asijské oblasti bojů v Rusku. Uvažuje se o brzkém zrušení výroby ve prospěch jiných modelů. Nemá totiž tak vyspělé palebné systémy jako nejmodernější MBT tanky M1 Abrams nebo Leopard 2. Je ale spolehlivý a účinný.

 

31. Těžká pěchota

Společně s tím, jak postupovaly útoky Other Side, a s prudkými útoky obrněných bestií, které se velitelé Other Side snažili používat jako lidé tanky, byl Generální štáb nucen oficiálně rozčlenit jednotky na lehkou a těžkou pěchotu. Tyto jednotky se odlišují především svojí hlavní výzbrojí. Při organizaci jednotek se na ní často zapomínalo a jednotky jen s lehkými zbraněmi neměly často žádnou šanci zastavit nepřítele s jeho rozzuřenými bestiemi. Mezi hlavní výzbroj patří protitankové střely a lehké raketomety. Další výzbroj je velmi různorodá - lehké protitankové pušky, těžší přenosné raketomety pro dva muže. Hlavním hlediskem, s ohledem na široký prostor bojů, bylo zachování dobré mobilnosti. Těžká pěchota má za sebou celou řadu úspěchů a zkušená jednotka je schopná v dobré pozici zastavit i silnou přesilu či prorazit zdi opevnění.

 

32. UDES

Pokroky v boji proti jednotkám Other Side zaznamenaly také moderní alternativní tankové systémy. Mezi největší úspěchy na tomto poli patří UDES. Jeho nestandardní bezvěžová konstrukce umožňuje vysouvání a zasouvání otočného opancéřovaného děla s velkou ráží. Protipěchotní výzbroj je doplněná dvěma pružnými mechanickými kulomety, které mají ničivou účinnost na neopancéřované cíle. Skutečnost, že tento stroj nemá klasickou věžovou konstrukci, mu dává oproti běžným tankům výhody, ale i nevýhody. Mezi nevýhody patří slabá doba reakce na přítomnost nepřítele, jestliže je dělo zasunuté. Jeho slabost je ale zároveň velkou předností. Zasunutý kanón ve vnitřním úložišti sice ztrácí možnost rychlé ničivé odpovědi na útoky nepřátel, zato mu jeho extrémně nízký profil a silné pancéřování umožňuje odolávat i velmi silné nepřátelské palbě. Díky těmto vlastnostem je vystavován nejtěžším útokům a láká na sebe pozornost protivníkových jednotek. Pro posádku je služba v experimentálních jednotkách typu UDES, jako nově zavedené jednotce Aliance, velkým rizikem, ale zároveň vyznamenáním.

 

33. Universal

Na základě palčivé potřeby informací v terénu bylo vyvinuto zařízení, které mělo sledovat nejen vzdušný prostor nad protivníkem, ale i terén. Vzhledem k nedostatečné činnosti doposud vyvinutých systémů byl zkonstruovaný z částí v té chvíli dostupných radiolokátorů, amerického AN/UPS-3 TDAR nebo francouzského 3D RAC ALERT, úplně nový komplexní systém, který sleduje nejen nízkoletící objekty, ale v případě, že se nachází na dostatečně vyvýšeném místě, sleduje i povrch ve značné vzdálenosti pod sebou. Po množství testů úspěšně odhaluje větší skupiny pohybujících se objektů nebo velmi velké objekty. Tento systém byl umístěn na podvozek víceúčelového nákladního automobilu. Díky svým univerzálním schopnostem si získal pojmenování Universal. Jeho nejideálnější umístění je na kopcích. Nedokáže útočit, jen se brání.

 

 

Náhledy fotografií ze složky Jednotky Aliance

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA